Stanovisko Ministerstva financí k povinnému testování zaměstnanců na SARS-CoV-2

Ministerstvo financí dne 30. září 2020 vydalo stanovisko k povinnému testování zaměstnanců na SARS-CoV-2:

Z hlediska zaměstnavatele: Pokud je zaměstnavatel podle § 102 zákoníku práce povinen testovat svoje zaměstnance na SARS-CoV-2 (viz § 102 odst. 1 ZP – Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům), potom by související výdaj u zaměstnavatele byl posouzen jako daňově uznatelný podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 ZDP (výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na 1. bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť).

Pokud je zaměstnavatel povinen testovat svoje zaměstnance na SARS-CoV-2 podle jiných předpisů, než je zákoník práce, jednalo by se u zaměstnavatele o daňově uznatelný výdaj podle § 24 odst. 1 písm. p) ZDP.

Z hlediska zaměstnance: Jsou-li na straně zaměstnavatele výdaje na testování zaměstnanců, ke kterému je zaměstnavatel povinen podle zákoníku práce nebo podle jiných právních předpisů, daňovým výdajem, není toto povinné testování na SARS-CoV-2 u zaměstnance podle § 6 odst. 7 písm. e) ZDP předmětem daně.

Z hlediska OSVČ:
Souvisí-li povinný test na SARS-CoV-2 s výkonem podnikatelské činnosti, tj. projde-li testem § 24 odst. 1 ZDP jako výdaj (náklad) vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jedná se ve smyslu tohoto ustanovení o výdaj daňově účinný. Naopak nutno podotknout, že podle § 25 odst. 1 písm. u) ZDP nelze jako výdaj (náklad) vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů uznat výdaj na osobní potřebu poplatníka, byť by bylo provedení testu na SARS-CoV-2 povinné. Důkazní břemeno ve věci prokázání souvislosti povinného testu na SARS-CoV-2 s výkonem podnikatelské činnosti je vždy v konkrétním případě na poplatníkovi.

Nepovinné testování zaměstnanců na SARS-CoV-2
Z hlediska zaměstnavatele:
V případě, kdy zaměstnavatel poskytne zaměstnancům nebo jejich rodinným příslušníkům testování na SARS-CoV-2, které přímo nesouvisí s plněním jejich pracovních či služebních úkolů (např. při odjezdu na dovolenou nebo při návratu z ní), jako zaměstnanecký benefit formou nepeněžního plnění (nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě možnosti používat zdravotnická zařízení), náklady spojené s tímto testováním nejsou u
zaměstnavatele dle § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP daňově účinné.
O nepeněžní plnění se nejedná, pokud zaměstnavatel vyplatí přímo zaměstnanci peněžní příspěvek na testování na SARS-CoV-2, popř. si zaměstnanec sám jako soukromá osoba zařídí testování a zaměstnavatel mu ho na základě účetního dokladu proplácí. U zaměstnavatele se za splnění stanovených podmínek může jednat o daňově uznatelný výdaj podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 5. ZDP.

Z hlediska zaměstnance:
V případě, kdy výdaje uhradí zaměstnavatel fyzické osoby na testování provedené např. na přání zaměstnance, nebo ke kterému je případně zaměstnanec jako samostatná fyzická osoba povinen např. při své cestě do zahraničí, a zaměstnavatel testování za něj uhradí z v § 6 odst. 9 písm. d) ZDP vymezených finančních prostředků (nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů), se bude u zaměstnance jednat podle § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 ZDP o nepeněžní plnění, které je osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti.
V případě, že se o nepeněžní plnění nejedná, zaměstnavatel vyplatí přímo zaměstnanci peněžní příspěvek na testování na SARS-CoV-2, popř. si zaměstnanec sám jako soukromá osoba zařídí testování a zaměstnavatel mu ho na základě účetního dokladu proplácí, posoudí se toto plnění na straně zaměstnance jako zdanitelný příjem plynoucí zaměstnanci v souvislosti s výkonem závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP, tj. zahrne se do tzv. hrubé mzdy zaměstnance a odvádí se z něj pojistné na povinné sociální a zdravotní pojištění.

Z hlediska OSVČ:
V případě nepovinného testu na SARS-CoV-2 u podnikatele, lze v případě, že podnikatel prokáže souvislost vynaložení tohoto výdaje s výkonem podnikatelské činnosti v souladu s § 24 odst. 1 ZDP jako výdaje (náklad) vynaloženého na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jedná se ve smyslu tohoto ustanovení o výdaj daňově účinný. Nutno opět připomenout, že podle § 25 odst. 1 písm. u) ZDP nelze jako výdaj (náklad) vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů uznat výdaj na osobní potřebu poplatníka. Důkazní břemeno ve věci prokázání souvislosti výdaje na provedení testu na SARS-CoV-2 s výkonem podnikatelské činnosti je vždy v konkrétním případě na poplatníkovi.

Nákaza dle místa a kategorií