Rovné příležitosti v době krize

Zejména v době finanční krize je otázka dodržování rovných příležitostí aktuálním tématem. Ženy pociťují dopad krize na trh práce obzvlášť silně. Není tedy divu, že se tímto námětem zabývají organizace a instituce zabývající se uplatňováním rovných příležitostí v praxi. Jedná se například o nevládní neziskovou organizaci Gender Studies, která se problematice dopadu krize na rovné příležitosti podrobně věnuje v posledním čísle svého zpravodaje ( http://zpravodaj.feminismus.cz/ ), nebo Centrum ProEquality (http://www.proequality.cz/trh-prace/trh-prace.html?articleID=351 ). Z těchto zdrojů jsme pro Vás připravili krátkou zprávu o dopadu krize na dodržování rovných příležitostí. Plné verze článků a mnohé další aktuality týkající se genderové problematiky si můžete přečíst na výše uvedených odkazech.

 Podle společné studie Oxfam a Evropské ženské lobby, kromě jiných jevů (jako jsou nárůst chudoby, horší přístup ke službám, přibývání případů domácího násilí), dochází v době krize k častější diskriminaci žen. Ke zvýšení rozdílů v postavení můžu a žen ve společnosti přispívají také protikrizová opatření, která jsou většinou směřována na snížení sociálních výdajů. Dle studie výrazná podpora vlád k záchraně bank a poskytnutí dotací upadajícím odvětvím ovlivnila, směřovala k výraznému snížení veřejných zdrojů na sociální dávky, podporu sociálních a zdravotnických služeb, nevládní neziskové organizace, snížení platů ve státní a veřejné správě. Podle European Anti-Poverty Network (Evropská síť proti chudobě) se také partnerky mužů, kteří ztratili práci, dostávají do velmi komplikované situace.

Touto problematikou se zabývala studie o dopadu současné recese na ženy v Evropské unii, jejíž spoluautorkou je Oľga Pietruchová. O hlavních závěrech vyplývajících z této analýzy a dopadu na ženy hovořila paní Pietruchová se zástupkyní Gender Studies o.p.s. Ninou Bosničovou.  
( http://zpravodaj.feminismus.cz/clanek.shtml?x=2232114&als[nm]=2231812 )

Z jejich rozhovoru vyplývá, že ženy bývají finanční krizí postižené často jiným způsobem než muži. Krize sice v první vlně sice krize zasáhla hlavně mužskou zaměstnanost (3/4 propuštěných na začátku krize byli muži), postupem času však krize začala stejně silně postihovat i ženskou zaměstnanost, tato fáze krize však neměla zdaleka takovou publicitu. Protikrizová opatření však byla namířena hlavně na podporu odvětví s typicky mužskou zaměstnaností (automobilový průmysl, stavebnictví apod.). Dlouhodobý vliv těchto opatření se odráží v prohlubující se disproporci podmínek mužů a žen na trhu práce a potvrzuje se tak „přetrvávající model muže jako živitele rodiny a zvýšené nároky na neplacenou práci žen. Podobně jako ve všech dosavadních krizích se ojevuje tendence spoléhat se na ženy, jako přirozený a téměř neomezený zdroj neplacené práce. Vlády vycházejí z předpokladu, že ženy reproduktivní neplacenou prací jakožto poskytovatelky péče a záchranné sítě nahradí případné výpadky sociálních systémů“, říká O. Pietruchová.

„Masivními dotacemi do soukromých institucí bankovního a výrobního sektoru vlády přenesly riziko ze soukromých na veřejné finance a tým daňových poplatníků.“ Peníze, které byly vynaloženy na přímou podporu ekonomiky a spotřeby, stejně jako snížený příjem z daní musí být ušetřené na straně výdajů a dále vedou úsporám v sociální oblasti a veřejných službách. Tato situace klade značné nároky na ženy, které jsou touto situací postižené nejen jakožto spotřebitelky, ale také jako zaměstnankyně.

Výše uvedené dopady jsou zřejmé z nejrůznějších statistik, dalšími, méně viditelnými, avšak neméně závažnými bývají následky bývá nárůst diskriminace na pracovištích a zneužití ženské pracovní síly, zejména v případech, kdy bývá krize nezřídka používána jako výmluva pro znevýhodněné pracovní podmínky (např. práce v nejistých nebo nepříznivých podmínkách, menší plat a nižší sociální zabezpečení).

Ženy ovšem pociťují dopady krize i v soukromém životě, vyplývající v mnoha případě z neustálého přetrvávání jejich tradiční role hospodyně v domácnosti. Studie zaznamenala ve všech sledovaných zemích také nárůst domácího násilí, páchaného na ženách, stejně jako růst dalších negativních jevů jako je např. prostituce apod. Alarmující je fakt, že se toto týká i bohatších států s pokročilejším vztahem k dodržování rovných příležitostí, jako je na příklad Německo.

Určité rozdíly mezi jednotlivými zeměmi však samozřejmě existují. V chudších regionech zemí bývalého východního bloku zapříčinily neoliberální reformy, privatizace zdravotnictví a sociální péče také ztrátu sociálních jistot, což má vliv na zvýšení zranitelnosti různých vrstev obyvatelstva. „ Na jedné straně převládala nerovnost v přístupu k novým možnostem otevřeným privatizací, na druhé straně zaplatily ženy vysokou cenu za přesun zodpovědnosti v oblasti péče a sociální reprodukce ze státního systému na úroveň rodiny.“ Dalším rozdílem je také větší závislost zemí bývalého východního bloku na výrobě a exportu (tradičním zdrojem mužských pracovních míst), zatímco v západoevropských zemích převládá odvětví služeb.

Podle statistik však má krize menší dopad na ženy. Poprvé v historii je nezaměstnanost žen v USA a EU nižší než nezaměstnanost mužů a ženy tvoří víc než polovinu pracovní síly v USA. Podle mínění médií jsou na tom ženy lépe, protože ve feminizovaných odvětvích (zdravotnictví a školství), které jsou financovány z veřejných zdrojů, krize tolik nezasáhla. Jak však vyplývá z výše uvedených skutečností, jedná se pouze o dočasnou výhodu.

Podle autorky studie však dopady v našem regionu mohou být opačné. Nárůst deficitu veřejných financí může vytvořit tlak na úspory, což má na ženy dvojí dopad – jednak v práci, ale také v domácnosti. Tato dvojí zátěž pravděpodobně způsobí, že ženy budou mít sníženou časovou kapacitu i energii, kterou budou moci vynaložit na kariérní růst a angažování se ve veřejných záležitostech.

Proto je zejména v tomto období roste význam neziskových organizací a projektů, podporujících zlepšování podmínek pro uplatnění žen na trhu práce.

 
http://zpravodaj.feminismus.cz/cisla.shtml?x=2231812