"Když chce být člověk úspěšný, musí se umět otáčet"

Markéta Hippmannová, 22. ledna 2009

Pavel Švidrnoch patří mezi podnikatele Moravskoslezského kraje. Práce ho těší.

Dělat více věcí najednou to pro Pavla Švidrnocha není žádný problém. "Život není o sezení u televize. Když chce být člověk úspěšný, musí se umět otáčet," tvrdí úspěšný podnikatel, který denně zvládá několik činností najednou. A jak to dělá? Jednoduše - práce ho zkrátka baví.

"Když jsem začal podnikat, byl jsem nadšený programátor. Čím více firma rostla, tím více jsem se musel začít zabývat i jinými činnostmi", popisuje. "My tady nenosíme vizitku, na které by byla napsaná přesná funkce - neoficiálně těch funkcí máme hned několik. Podívejte se na můj stůl - mám tam rozložených mnoho úkolů, které průběžně plním," dodává s úsměvem.

Kde to začalo? Přece u Merkuru
Technika lákala Pavla Švidrnocha už v mládí. "Byl jsem nadšený kluk, který neustále něco stavěl a tvořil. Zbožňoval jsem stavebnici Merkur a hrál jsem si s vláčky. Zatímco se mí kamarádi snažili zdokonalit krajinku okolo kolejí či zkrášlit tunely, já jsem uvažoval, jak automatizovat závory a koleje," usmívá se.

Nejen vláčky a stavebnice, ale také tatínek jej dovedl k elektronice. Vzpomíná si, jaké to bylo, když dostal svou první krystalku. "To bylo radosti! Rád jsem věci opravoval a rozebíral. Dnes už děti nic nestaví, všechno si jen kupují," povzdechne si.

Jsem odchovancem technických škol
Velký technický talent později rozhodl o jeho budoucnosti. Jak sám říká, je odchovancem technických škol. Znalosti a zkušenosti nejprve získával na oboru Měření, dále na Elektrotechnické průmyslové škole a také na Vysokém učení technickém v Brně. "Na studium velice rád vzpomínám - nejvíce na roky strávené v Brně," říká.

Po škole začal Pavel Švidrnoch pracovat v hutním průmyslu. Zde sbíral zkušenosti, které za několik let využil při vlastním podnikání. "Po roce 1989 hodně lidem trvalo, než se zorientují. Já jsem se s dvěma kamarády rozhodl podnikat. Všichni jsme měli zkušenosti s hutním průmyslem a také velké odhodlání vytvořit vlastní firmu," popisuje začátky. Společníci si vše pečlivě naplánovali a v roce 1991 založili firmu ATACO, u které je Pavel Švidrnoch dodnes. Jak sám říká, o změně povolání rozhodně neuvažuje.

"Ze začátku jsme zužitkovali, co jsme uměli. Orientovali jsme se skutečně jen na hutní průmysl. Ale časem jsme se začali zaměřovat i na jiná odvětví. Dnes se například orientujeme i na klimatologii," popisuje. Nyní se firma pohybuje na světové úrovni a má za sebou mnoho úspěšných projektů. Počet zaměstnanců se také zvýšil - ze zakládajících tří na třicet. Podle Pavla Švidrnocha se však stále řadí mezi malé firmy, ve kterých musí každý zaměstnanec dělat více činností.

Pavel Švidrnoch rád poznává nové lidi a kultury. "Lidé jezdí na dovolenou obdivovat domy a krajinu. Já se zase rád setkávám s lidmi," prozrazuje. Ideálním místem k setkávání jsou podle něj výstavy.

Firemní mobil zahodit neumím
Z práce chodí se špatnou náladou jen zřídka. Většinou své povinnosti dokáže nechat za dveřmi kanceláře. Ale jak sám říká, úplně to nejde. Firemní mobil a notebook má u sebe téměř neustále - což se moc nelíbí jeho ženě. "Manželka mi na dovolené často říká, ať si vypnu mobil. Jenže některé věci zkrátka odložit nejdou," tvrdí.

Když podnikatel zrovna nepracuje, sportuje. V zimě si rád zalyžuje. Nezalekne se ani černé sjezdovky. "Mám rád dlouhé a rychlé sjezdovky," prohlašuje. V létě se zase rád projede na kole, vyrazí na vodu či do přírody. "Rád trávím čas na rekreační chatě v Bohušově na Osoblažsku. Je to obrovská chalupa, do které se vejde snad dvacet lidí. Je tam nádherná příroda, ve které se vždy odreaguji," rozplývá se.


Zdroj: Michaela Sanytrová
www.solokapr.cz.